„Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“ Matouš 5:9
Z příběhu Pavla a Barnabáše si můžeme odnést ještě další tři ponaučení:
1) Někdy může být nejlepším řešením konfliktu odloučení, i když jen dočasné. Když dojde na vyhrocené emoce, potřebuješ prostor, aby sis ujasnil myšlenky. A Bůh si může tento čas odloučení použít pro svou slávu. Díky tomu, že se Pavel a Barnabáš rozešli, bylo evangelium kázáno ve více městech. Pokud však je odloučení nejlepším řešením, musíte se domluvit, jak dlouho bude trvat. V případě některých přátelství už jeden z účastníků mohl ze vztahu vyrůst. Mělo by se to však projednat laskavě a moudře, s vědomím, že se všichni můžeme ze svých chyb poučit a díky tomu vyzrát. Pavel později napsal: „Marka vezmi s sebou, bude mi užitečný jako pomocník“ (2. Timoteovi 4:11).
2) Když si uvědomíš, že ses mýlil, musíš to uznat. Od samostatného, na cíl zaměřeného vůdce, jakým byl Pavel, to vyžadovalo pokoru. Je pro nás opravdu povzbuzením vědět, že i někdo tak pomazaný a skvělý jako Pavel dokázal přehodnotit svůj postoj a dospět k jinému závěru. Chyby mohou být zlé, nejsou však tak zlé jako pýcha, která se je snaží hájit a zachovávat.
3) Musíš se naučit vyjadřovat nesouhlas, aniž bys byl nepříjemný. Je dobré si všimnout, že nikde v Písmu nenajdeme případ, kdy by Pavel o jejich neshodě veřejně mluvil. Oba, Pavel i Barnabáš, se zaměřili každý na svou misii. Jediné chování, které máš moc změnit, je tvé vlastní. Důvodem, proč bychom měli jednat stejně, je: „… máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista…“ (Efezským 4:15, B21).