„… naše způsobilost je z Boha, který nás učinil způsobilými služebníky…“ 2. Korintským 3:5-6, B21
Nejistota tě může odstavit na vedlejší kolej. Když si myslíš, že jsi nekompetentní a nezasloužíš si úspěch, mohou tě takové pochybnosti dovést k jednání, které podkope tvé šance na úspěch. Skutečností je, že nemůžeš dlouho žít v protikladu s tím, jak sám sebe vidíš. Jedním z největších problémů spojených s nejistotou je, že si ji nedokážeš přiznat. Protože ji nevidíš, tak ji neřešíš a nemůžeš ji překonat. Proč? Protože se bojíš, že přiznání se k nejistotě:
1) Tě oslabí v očích druhých lidí.
2) Dá do rukou zbraně tvým kritikům.
3) Poskytne výhodu tvým konkurentům.
Nejistota tě nutí držet si od druhých odstup. Žiješ bez rad a podpory lidí, s jejichž přispěním bys mohl uspět. Sečteno a podtrženo: Nedůvěřuješ druhým, protože nedůvěřuješ sám sobě!
Není to nic nového. Sófar, o němž čteme ve Starém zákoně, řekl Jóbovi: „I při nejhojnějším nadbytku mu bude úzko…“ (Jób 20:22). Všimni si slov „bude mu úzko“ a možná tě napadne slovo „stres“. Tvá nejistota ti zašeptá: „Kdyby tě lidé opravdu znali, nemohli by tě milovat, respektovat, uznávat, nepřátelili by se s tebou, neinvestovali by do tebe.“ Takže, co s tím dělat? Pavel na to přišel! Napsal: „Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha, který nás učinil způsobilými služebníky…“ (2. Korintským 3:5-6, B21). Prvním krokem k překonání nejistoty je odvozovat svou hodnotu od Boha a naučit se hledět na sebe jeho očima. To můžeš udělat jen tak, že s ním budeš trávit čas při modlitbě a budeš každý den číst jeho Slovo.