„Elijáš byl člověk jako my…“ Jakub 5:17
Elijáš byl tak „na dně“, že byl připraven se vším skoncovat. A stalo se to hned po jeho největším vítězství. Právě svolal na hoře Karmel oheň z nebe, ale poté přešel z radostné nálady do vyčerpání. Zapomínáme, že i když jsme úspěšní a máme rádi svou práci, může pro nás být tělesně, duševně i emocionálně vyčerpávající. Takže jestli jsi člověk zaměřený na cíl a nepřipouštíš si hranice, dej si pozor!
1) Vyčerpání připravilo Elijáše o perspektivu. Právě zvítězil nad osmi sty padesáti falešnými proroky (viz 1. Královská 18:19), a nyní utíkal před jedinou ženou, Jezábel. Generál George Patton ml. řekl: „Únava dělá z nás všech zbabělce.“ Když přichází únava, odchází víra! Únava deformuje naše myšlení a my začínáme ztrácet ze zřetele Boží moc i jeho zaslíbení. Psychická únava spojená s fyzickým vyčerpáním je smrtelná kombinace, která vyvolává beznaděj a představu, že nemáme žádnou volbu.
2) Strach zahnal Elijáše do izolace. Zanechal svého sluhu v Beer-šebě, odešel do pustiny a řekl Bohu: „Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život…“ (1. Královská 19:10). V tom okamžiku byl v nejhorší možné společnosti, ve své vlastní! Když se cítíš být na dně, není vhodný čas se izolovat. Právě v takové chvíli potřebuješ jít k Bohu a k lidem, kteří tě mají rádi a mohou ti pomoci vstát. I Pavel potřeboval pomoc. Poté, co napsal: „Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň…,“ dodal: „Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým“ (2. Korintským 7:5-6).
Ke komu tedy potřebuješ volat? Za kým jít? Neodkládej to a udělej to!