„Ne že jsme sami o sobě způsobilí (tak abychom si mohli něco myslet sami o sobě), ale naše způsobilost je z Boha…“ 2. Korintským 3:5-6, B21
David jel na vlně úspěchu. Vyhrával jednu bitvu za druhou. Na cokoli sáhl, to se mu dařilo! Úspěch ale může stoupnout do hlavy, a ani David nebyl výjimkou. Začal přemýšlet, jak silní vlastně jsou. Provedl sčítání lidu a zjistil, že: „Všeho Izraele bylo jeden milión a sto tisíc mužů schopných tasit meč…“ (1. Paralipomenon 21:5). To by mohlo kohokoli z nás vést do pokušení pomyslet si: Proč bych měl s tak velkou armádou a vzhledem k našim předešlým úspěchům prosit Boha o pomoc a ptát se na jeho plán? V ten moment Bůh zasáhl, soudil Davida a sedmdesát tisíc Izraelců zbytečně zemřelo (viz 1. Paralipomenon 21:14).
Je tu tedy další aspekt vedení, kterého by sis měl být vědom. Tvé chyby mohou ublížit ostatním. Nejsi odpovědný jen lidem, kteří jsou nad tebou, ale jsi zodpovědný za ty, kteří jsou pod tebou. Koneckonců jestli mají tvá dobrá rozhodnutí potenciál být požehnáním a mohou směrovat lidi, pak tvá špatná rozhodnutí mají potenciál jim ublížit. „… David řekl Bohu: ‚To přece já jsem nechal sečíst lid. Já jsem ten, kdo zhřešil, já jsem spáchal zlo! Co ale provedly tyto ovečky? Hospodine, Bože můj, ať tvá ruka dolehne na mě a na mou rodinu! Jen ať ta rána nepadá na tvůj lid!‘“ (1. Paralipomenon 21:17, B21).
Bůh na Davidovu modlitbu odpověděl milostí a soud nad Izraelem zrušil. Vyplývá z toho, že Boží vedení potřebuješ kvůli sobě, kvůli lidem kolem sebe, a abys měl milost přijmout zodpovědnost, když selžeš. Nesnaž se zakrývat svá selhání, vinit ostatní nebo utíkat od Boha. Přiznej je, pouč se z nich a staň se moudřejším.