„Na prvním místě žádám, aby se konaly … přímluvy…“ 1. Timoteovi 2:1
Pavel napsal: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1. Timoteovi 2:1-4).
Přimlouvat se znamená dělat prostředníka mezi stranami s cílem usmířit ty, kteří jsou ve sporu a napětí mezi sebou. V soudním systému se to děje každý den, když se právníci přimlouvají za své klienty. Dělo se to i v Písmu. Když si Izraelci udělali zlaté tele a klaněli se mu, Mojžíš se za ně přimlouval před Bohem a řekl: „Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu… Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“ (2. Mojžíšova 32:31-32). A pomohlo to. Bůh řekl Mojžíšovi: „A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl. Hle, můj posel půjde před tebou“ (2. Mojžíšova 32:34). Později, když se Izrael znovu obrátil k falešným bohům, Samuel řekl: „Shromážděte celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit (přimlouvat) k Hospodinu“ (1. Samuelova 7:5). Výsledkem bylo, že Hospodin toho dne seslal na Pelištejce silné hřmění, které je tak zmátlo, že byli před Izraelem poraženi (viz 1. Samuelova 7:10).
Přímluva může být osamocená a také těžká práce: „… stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli“ (Koloským 4:12). Ale když nic jiného nezabere, tak přímluvná modlitba ano!