„Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem.“ Kazatel 2:20
Když tě zklamou spolupracovníci. Bez správných lidí kolem sebe v životě neuspěješ. Když však lidé, na něž ses spoléhal, selžou, je to bolestné. Představ si Mojžíšovo zklamání. Přenechává svému bratru Áronovi vedení, zatímco sám tráví čtyřicet dnů na hoře Sinaj, kde přijímá desatero přikázání. A když se vrátí, co najde? Izrael uctívá zlaté tele, které vyrobil Áron. Když ho Mojžíš nejvíce potřebuje, Áron žalostně selže. Ale sleduj Mojžíše dále, skutečné vůdcovství zazáří v momentě zklamání. Konfrontuje Árona, všechen ten chaos předloží Bohu a modlí se za odpuštění pro Izrael. Bůh odpovídá, poté připomíná Mojžíšovi jeho úkol: „A ty nyní jdi a veď lid, jak jsem ti řekl“ (2. Mojžíšova 32:34). Zklamání ze spolupracovníků neruší tvůj úkol ani Boží přítomnost. Takže dělej to, k čemu tě Bůh povolal!
Když jsi zklamán těmi, jimž jsi věnoval život. Pojďme se ještě jednou podívat na Mojžíše, zakládajícího pastora církve na poušti. Jeho sbor se skládá z bývalých otroků, kteří byli vysvobozeni a požehnáni. Jsou na cestě do zaslíbené země, nemají ale ani špetku loajality nebo vděčnosti vůči muži, který dal v sázku všechno, aby se to mohlo uskutečnit. Právě vyšli z Egypta a už se obracejí proti Mojžíšovi, obviňují ho a vyčítají mu (viz 2. Mojžíšova 14). Byl Mojžíš zklamaný a zraněný? Ano. Ale pokaždé, když měl chuť skončit, probral to s Bohem, pomodlil se za své stěžující si stádo, dostal nové rozkazy z velitelství a vrátil se do práce. To je to, co dělají Bohem povolaní muži a ženy, když jsou zklamaní a mají chuť to vzdát. A stejně to musíš dělat i ty.