„Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar!“ 2. Korintským 9:15
Jednoho odpoledne stanula před starožitnictvím Peta Richardsona malá dívka a prohlížela si poklady ve výloze. Pak vešla a nechala si ukázat náhrdelník z modrých korálků. Když jej Pete vyložil na pult, řekla: „Je perfektní. Dáte mi ho prosím do dárkového balení? Je to pro mou sestru. Stará se o mne. Budou to první Vánoce od smrti naší maminky, tak sháním dokonalý dárek.“ „Kolik máš?“ zeptal se Pete opatrně. Holčička vysypala na pult hromádku mincí a řekla: „Vysypala jsem celou pokladničku.“ Pete zvedl náhrdelník tak, aby na cenovku viděl, ale ona ne. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se a odešel do zadní místnosti. „Jean Graceová,“ odpověděla. Pete se vrátil s překrásně zabaleným dárkem, děvčátko mu poděkovalo a odešlo.
Na Štědrý den, když odešel poslední zákazník a obchodník právě zamykal, vběhla do prodejny mladá žena a podala mu známý balíček. „Pamatujete si, komu jste to prodal?“ zeptala se. „To koupila holčička Jean pro svou velkou sestru,“ odpověděl. „Kolik to stojí?“ zeptala se mladá žena. „Cena“, řekl Pete, „je vždy důvěrnou záležitostí mezi prodávajícím a jeho zákazníkem.“ „Ale jak to mohla zaplatit?“ ptala se Jeanina sestra. Pete dárek znovu pečlivě zabalil a řekl: „Zaplatila nejvyšší cenu, jakou kdo kdy může dát. Dala všechno, co měla.“
Když „poslal Bůh svého Syna“ (viz Galatským 4:4), aby nás vykoupil, dal všechno, co měl. Bohu budiž vzdán dík za jeho slovy nepopsatelný a nevystižitelný dar!