„Všechno má určenou chvíli … je čas plakat i čas smát se…“ Kazatel 3:1-4
Smutek k nám přichází v mnoha podobách. Můžeš přijít o práci, o domov nebo o zdraví. Nic ale nebolí více než ztráta vroucně milované osoby. Vlny zármutku tě zaplavují jako vlny oceánu pláž. Ať budeš dělat cokoli, neutop se v nich! Nenech se jimi strhnout a stáhnout do hlubiny.
Nebraň se zármutku. Dovol mu, aby ti pomohl zpracovat tvé myšlenky, strachy, a je-li to potřeba, i slzy. Truchlení uleví duši podobně, jako vydechování oxidu uhličitého ulevuje tělu. V určitém okamžiku se ale musíš zvednout a vykročit dál. Zármutek má stadia, jimiž potřebuješ projít: šok, pak odmítání, poté smlouvání, smutek a nakonec přijetí dané skutečnosti.
David řekl: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl (ochrana) mě potěšují“ (Žalm 23:4). Když tímto údolím projdeš, dokážeš se ohlédnout s větší vděčností a menším zármutkem. Už se nebudeš zaměřovat na to, co jsi ztratil, místo toho budeš vděčný za to, co ti zůstalo. A neboj se dopřát si ty vzácné chvíle smíchu, které přicházejí i uprostřed srdcervoucí bolesti. Smích je lékem pro duši a uvolňuje napětí takových okamžiků. Vyžaduje, abys vykročil ze své současné bolesti a zaměřil se na něco jiného. To je samo o sobě hojivým balzámem. „Radostné srdce hojí rány…“ (Přísloví 17:22