„Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“ 1. Korintským 10:24
Sebelítost může být smrtelná. Říká manželce a matce, která tvrdě pracuje: „Nikdo tě neocení.“ Úředníkovi říká: „Podívej se, jak jsi tu důležitý, a přesto se ti nedostává pořádného uznání a platu.“ Nezaměstnanému říká: „Nemáš šanci!“ Rozvedenému: „Ztratil jsi domov!“ Pozůstalému: „Naprostá beznaděj!“ A bojujícímu: „Nezvládneš to.“ Podívej se na proroka Elijáše. Čtyřiadvacet hodin po svém největším vítězství upadá do těžké deprese a utápí se v sebelítosti. „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život… Velice jsem horlil pro Hospodina, … protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili“ (1. Královská 19:4, 10). To je sebelítost v surové podobě!
Obecně lze říct, že sebelítost má dvě příčiny. Tou první je emocionální manipulace. Používáme sebelítost jako zbraň k obviňování druhých a dosažení svého. To je nezralost, a s tou se musíš vypořádat, ať už se týká tebe nebo někoho jiného. Sebelítost ale také může pramenit z naprostého vyčerpání. Ve Starém zákoně vidíme, že Bůh ukázal Elijášovi čtyři věci, nutné k tomu, aby se dal do pořádku:
1) Potřeboval více odpočinku.
2) Nejedl správně, což potřeboval napravit.
3) Odvrátil zrak od Boha a snažil se všechno dělat vlastní silou. To musel změnit.
4) Byl osamocený a potřeboval přítele. Proto mu Bůh dal Elíšu.
To vše splnilo svůj účel a při dalším setkání je Elijáš opět na vrcholu. Najdi si dnes chvilku a zamysli se nad tím, jak se tyto čtyři pravdy vztahují na tvůj život.