„… služte v lásce jedni druhým.“ Galatským 5:13
Máš postoj „dlužím ti“, nebo „dlužíš mi“? Co nám dává pocit oprávněnosti? Najdeme to uprostřed samotného slova oprávnění: „právo“. Předpokládáme, že nám lidé něco dluží, protože v jejich životě máme právo jako manželka, manžel, matka, bratr, dcera, přítel, pastor, dárce, zaměstnanec, nadřízený a podobně. Považujeme své právo za vlastnický list, který nás opravňuje k jakékoli výhodě, kterou očekáváme. Pavel popsal podstatu učednictví slovy: „… služte v lásce jedni druhým“ (Galatským 5:13). Pokud si nárokuješ právo, zde je několik strategií, které ti pomohou změnit postoj:
1) Uvědom si rozdíl mezi svými „právy“ a „touhami“. Máš právo očekávat, že ti manžel nebo manželka budou věrní, nemáš ale právo očekávat, že ti budou sloužit. „Neboť Bůh tak miloval … že dal…“ (Jan 3:16). Pravá láska se vyznačuje dáváním, ne braním.
2) Žij podle „zlatého pravidla“. Ježíš řekl, že jestli chceš, aby pro tebe druzí něco udělali, máš převzít iniciativu a začít to pro ně dělat sám (viz Matouš 7:12). Máš pochybnosti, jestli ti tu službu oplatí? Bůh tě i tak odmění! „… nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím“ (Židům 6:10).
3) Nikdy nepředpokládej, že když ti nějaký člověk prokázal laskavost, musí ti ji prokazovat trvale. Bůh si může použít jiné lidi, aby ti požehnal. Zdrojem, jemuž důvěřuješ, že uspokojí tvé potřeby, musí ale vždy zůstat on sám (viz Jakub 1:17).