„… já potáhnu pomalu, … jak mohou děti…“ 1. Mojžíšova 33:14
V dnešní době se někteří rodiče snaží, aby jejich děti vyrostly příliš rychle. Posunují je přes hranice dětství a vrhají je do zmatků dospívání. Vývojový psycholog David Elkind tento kulturní fenomén nazval „syndromem předčasně dospělého dítěte“. Projevuje se to tak, že rodiče povzbuzují své děti, aby se chovaly jako teenageři. Například kupují dívkám v předškolním věku make-up, dovolují dětem randit před pubertou, chovají se k nim spíš jako k dospělým, očekávají od nich rozhodnutí na úrovni dospělých, oblékají je do značkového oblečení a zejména je vystavují názorné sexualitě v televizi, hudebních videoklipech, filmech a na internetu.
Dříve rodiče chápali nutnost bezpečného a postupného vývoje v dětství. Existovaly kulturní ukazatele (markery), které definovaly věk, v němž jsou konkrétní chování a činnosti považovány za vhodné nebo nevhodné. Dnes tyto ukazatele zmizely nebo byly posunuty směrem dolů. A to může být velká chyba. Když se k dětem chováš, jako by už byly dospělé, je velmi náročné stanovit hranice jejich chování v dospívání. Jak například můžeš třináctiletému dítěti, které bylo naučeno vnímat samo sebe jako dospělého, dát „domácí vězení“?