„Uznejte, že já jsem Bůh.“ Žalm 46:11
Jestli měl Jób nějakou slabost, tak to byl jeho jazyk. Namluvil toho až příliš. Těžko bys mu to mohl vyčítat. Poté, co ho zasáhla katastrofa, nezůstal v jeho domě kámen na kameni a nepřežil nikdo z těch, které miloval. A manželka, empatická duše, mu řekla: „Zlořeč Bohu a zemři“ (Jób 2:9). Ke všemu s ním jeho čtyři přátelé mluvili jako velitelé při vojenském cvičení a říkali mu, že si pravděpodobně za všechny své problémy může sám.
Trvá to třicet sedm kapitol, než Bůh promluví. Třicátá osmá kapitola začíná slovy: „Tu odpověděl Hospodin Jóbovi…“ (Jób 38:1, ČSP). Když Bůh domluvil, Jób řekl: „Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný! Kladu si na ústa ruku“ (Jób 40:4). Všimni si, že než Jób uslyšel Boha, nepřestával mluvit. Jakmile ho ale uslyšel, už vůbec mluvit nedokázal. Jediný okamžik, kdy promluvil správně, byl, když řekl, že i kdyby ho Bůh zabil, bude mu důvěřovat, protože on je jeho spása (viz Jób 13:15-16). Někdy je nejlepším způsobem, jak zvládnout problém, přestat mluvit a důvěřovat. Podřídit se a mlčet.
Jób to v té chvíli nevěděl, Bůh mu ale zamýšlel ve výsledku dát dvakrát více, než co ztratil. To se stalo, když se přestal zaměřovat na svůj problém a začal se modlit za své přátele (viz Jób 42:10). Takže buď v klidu. Buď otevřený a ochotný. Bůh je stále na trůnu. Má pod kontrolou každý detail tvého života. I za těch nejhorších okolností má pro tebe na srdci to nejlepší. „Hospodin za mě dokončí zápas“ (Žalm 138:8). To je vše, co potřebuješ vědět!