„Obrať mě, chci se vrátit, vždyť ty, Hospodine, jsi můj Bůh.“ Jeremjáš 31:18
Když jsme byli zraněni, naším prvním reflexem je přejít do protiútoku. Víme ale, že to je špatné, protože Bible nám říká, že máme odpouštět, aby i nám bylo odpuštěno (viz Marek 11:25). Také víme, že hořkost nám může ublížit na těle i na duši. Někdy se ale k odpuštění nedokážeme přimět a neustále s ním v mysli zápasíme.
Vzpomeň si, o co jde při utkání zápasníků. Zaměříš se na svého soupeře, pověsíš se na něho a snažíš se ho ovládnout. Tvým cílem je dostat ho na zem a přimět ho k poddání se, což vyžaduje veškerou tvou sílu. Navíc riskuješ, že se při tom zraníš. Jedinou skutečnou mocí, kterou máš nad někým, kdo ti ubližuje, je síla odpuštění. Tak mu pro své vlastní dobro odpusť a jdi dál! Jestli se ti nechce odpouštět, modli se: „Obrať mě, ať se vrátím zpět, vždyť ty jsi můj Bůh, Hospodine!“ (Jeremjáš 31:18, B21). Jinými slovy: „Bože, učiň mě ochotným odpustit.“ Anglický básník Alexander Pope řekl: „Mýlit se je lidské, odpouštět je božské,“ a je to pravda. Drobná provinění je možné odpustit rychle, odpustit ta velká ale vyžaduje Boží pomoc. A té se ti může dostat: „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Filipským 2:13).
Možná chceš, aby ten, kdo se proti tobě provinil, trpěl. Pokud je ale tvým největším přáním činit radost Bohu, on ti dá milost odpustit. Když si uvědomíš, jaká požehnání pro tebe Bůh připravil, odmítneš setrvávat v minulosti.