„Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Lukáš 1:31
„Tichá noc“. Tuto vánoční píseň zpíváme od dětství, její slova však nepocházejí z Písma. Byla to báseň, kterou v roce 1816 napsal jeden rakouský kněz. Slova vyvolávají pokojnou představu šťastného páru, který se dívá na své novorozené dítě. Ve skutečnosti se však při příchodu Ježíše na svět o tichu pravděpodobně nedalo mluvit. Josef a Marie, která byla ve vysokém stupni těhotenství, se neubytovali v honosném apartmá betlémského grandhotelu. Prosili, aby mohli použít přístřešek pro dobytek se vším dupáním a pachy hospodářských zvířat, bylo tam všechno, jen ne ticho! Zeptej se kterékoli matky na porod. Dokonce i při všech moderních lécích tišících bolest a sterilním prostředí i ta nejstatečnější žena stěží zůstane při porodu zticha. Pro Marii, Josefa a Ježíše to sotva byla nějaká „tichá noc“!
„Přesvatá noc“. Ze všech nocí v dějinách to byla ta nejsvětější. Bůh uvedl do pohybu svůj věčný plán, že přijde na Zemi jako Vykupitel ztracených lidí. „Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění…“ (2. Korintským 5:19). Ježíš přišel, aby na sebe vzal hříchy lidstva podléhajícího soudu, a abychom díky tomu „v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (viz 2. Korintským 5:21).
Nic svatějšího nemůže být! „Vše je klidné, vše je jasné“, jak se zpívá na začátku písně „Tichá noc“ v angličtině. V oné nejsvětější ze všech nocí Ježíš, Světlo světa, navždy rozptýlil naši duchovní i mravní temnotu. Naše obavy ztracených hříšníků nahradil svým pokojem a radostným ujištěním, že jsme jeho věčným lidem, kterému bylo odpuštěno.