„A Slovo se stalo tělem…“ Jan 1:14
Při svém navštívení řekl anděl Marii: „Neboj se, … vždyť jsi nalezla milost u Boha“ (Lukáš 1:30). Pokud ale jde o přímý přístup k Bohu, v mnoha náboženstvích vládne strach. Philip Yancey napsal: „Židé bezesporu spojovali uctívání se strachem. Očekávali, že člověk ‚požehnaný‘ přímým setkáním s Bohem skončí sežehnutý nebo bude zářit, případně bude napůl zmrzačený jako Jákob. Mezi lidmi, kteří pro Boha vytvořili v chrámu zvláštní svatyni a vyhýbali se vyslovení nebo hláskování jeho jména, se Bůh překvapivě objevil jako dítě v jeslích. V Ježíšovi Bůh nalezl způsob, jak navázat s lidmi vztah, který není spojený se strachem – novou smlouvu, která už nebude zdůrazňovat propast mezi Bohem a lidstvem, ale naopak ji překlene.
Co je inkarnace jsem si uvědomil, když jsem měl doma akvárium. Věnoval jsem mnoho času a energie péči o své rybky, proto bych čekal, že mi budou alespoň vděčné. Ale kdepak. Pokaždé, když se nad akváriem objevil můj stín, prchaly a hledaly úkryt. Byl jsem pro ně příliš velké ‚božstvo‘, a co jsem dělal, bylo pro ně příliš nepochopitelné. Mé skutky milosrdenství považovaly za krutost, mé pokusy o léčení za snahu je zničit. Abych mohl změnit způsob jejich vnímání, musel bych se stát rybou a ‚mluvit‘ s nimi jazykem, jemuž by mohly rozumět.
Představa člověka, který se stává rybou, je ničím v porovnání s Bohem, který se stává dítětem. A přesto právě to se stalo v Betlémě. Bůh, který stvořil hmotu, se v ní zformoval stejně, jako by se malíř mohl stát tečkou na svém obraze nebo dramatik postavou ve vlastní hře. Bůh napsal příběh, a použil v něm pouze skutečné postavy na stránkách skutečné historie. Slovo se stalo tělem.“