„… nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění…“ Skutky 26:19, ČSP
Pavel měl „nebeské vidění“. Jsou však i jiní, o nichž Písmo říká: „… ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových“ (Jeremjáš 23:16). Potřebuješ tedy mít jistotu, že jednáš podle Božího plánu, nikoli podle vlastního či cizího. Na příběhu o babylonské věži se můžeme naučit dvě věci:
1) Když si lidé usmyslí něco udělat, často se jim to podaří.
2) To, že uspěješ, ještě neznamená, že jsi v souladu s Boží vůlí. Slovo „babel“ (zmatek) znamená, že si ostatní mohou myslet, že máš pravdu, a ty se přitom mýlíš. Možná namítneš, že dělat si plány a stanovovat si cíle je přece v pořádku. To je pravda, tvé plány a cíle by ale měly vycházet z vize, kterou ti dal Bůh.
Když Pavel řekl: „… nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění…“ (Skutky 26:19, ČSP), měl na mysli, že na Boží plán existuje jen jedna přijatelná odpověď – poslušnost! Částečná poslušnost, selektivní poslušnost nebo opožděná poslušnost jsou stále neposlušností. William Carey, který je považován za otce moderní misie, se vzdal pohodlí a bohatství, aby se vydal do Indie a šířil evangelium. Jedním z jeho nezapomenutelných výroků je: „Snažte se dělat velké věci pro Boha a očekávejte velké věci od Boha!“ To však můžeš s důvěrou vyslovit pouze tehdy, když víš, k čemu tě Bůh povolal. To, co on předurčí, bude také podporovat! Pokud si stanovuješ vlastní cíle, chybí ti v srdci hluboká důvěra v to, že Bůh jedná, a pak se vyčerpáváš v domnění, že všechno je jen na tobě. Když však víš, že ti vizi pro tvůj život dal Bůh, důvěřuješ mu, i když třeba zatím nevidíš žádný způsob, jak ji uskutečnit.