„Tobě vzdávám chválu … podivuhodně jsem utvořen…“ Žalm 139:14
Navzdory všem svým bolestem jsi živoucí, dýchající, chodící a mluvící zázrak. Žalmista napsal: „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom“ (Žalm 139:13-14).
Většina z nás považuje svůj zrak za samozřejmost, ve skutečnosti je ale i ten nejjednodušší proces v něm neskutečně složitý. Sítnice například každou sekundu provede téměř deset miliard výpočtů, a to ještě předtím, než obraz projde optickým nervem do zrakového centra v mozku. Lidský nos umí zachytit jednu milióntinu miligramu vůně česneku vznášející se ve vzduchu a rozlišit ji mezi deseti tisíci různými vůněmi. Chloupky pokrývající tělo zlepšují tvou schopnost vnímat dotek, takže jsi schopen rozpoznat tlak několika setin gramu na špičce centimetrového chlupu. Není to úžasné?
V každé buňce tvého těla probíhají každou sekundu bilióny chemických reakcí. Vdechuješ kyslík, přeměňuješ energii, trávíš jídlo, udržuješ vnitřní chemickou rovnováhu, zbavuješ se toxinů, produkuješ hormony, vydechuješ oxid uhličitý, regeneruješ tkáně a rozvádíš krev. Zatímco čteš tyto řádky, ve tvém těle milióny elektrických impulzů procházejí miliardami synaptických drah, aniž bys na to myslel.
Ale měl bys o tom přemýšlet a vzdát Bohu chválu za dar života a množství jeho požehnání, kterých se ti dostává. A měl bys udělat ještě jednu velmi důležitou věc: Objev svůj životní cíl a usiluj o jeho naplňování. Jak kdosi řekl: „V životě člověka jsou nejdůležitější dva dny: den, kdy se narodil, a den, kdy zjistil, proč se narodil.“ Přemýšlej o tom!