„Děti jsou požehnání a dar od Hospodina.“ Žalm 127:3, přel. z angl.
Jeden křesťanský psycholog napsal: „Před časem jsem mluvil s mužem, který mi vyprávěl jeden ze svých nejbolestnějších životních zážitků. V sedmnácti letech patřil ke hvězdám fotbalového mužstva své střední školy. Jeho otec byl velmi uznávaným mužem ve městě, byl však vždy příliš zaneprázdněn, než aby se někdy přišel podívat, jak jeho syn hraje. Konal se poslední zápas sezóny, který byl shodou okolností i státním mistrovstvím. Chlapec zoufale toužil po tom, aby tam jeho otec byl. Toho večera, kdy se velký zápas konal, se rozcvičoval na hřišti, a najednou zahlédl, jak otec přichází na stadion se dvěma dalšími muži, všichni byli ve společenských oblecích. Na chvíli se spolu zastavili, povídali si a pak odešli.
Muži, který mi tento příběh vyprávěl, bylo tehdy sedmapadesát, a přesto mu při té dávné vzpomínce tekly po tvářích slzy. Od onoho večera už uplynulo čtyřicet let, a přece to odmítnutí a bolest jsou stále stejně živé. Znovu mi došlo, jak nesmírný vliv má otec na život svých dětí. Pokud se jim nevěnuje, nedává jim najevo lásku a nezáleží mu na nich, vzniká vakuum, které doznívá po celá desetiletí.
Před časem zemřel otec mého přítele. Když kamarád stál v márnici u jeho těla, řekl: ‚Tati, nikdy jsem tě doopravdy neznal. Mohli jsme si spolu užít tolik lásky, ty jsi ale pro mne nikdy neměl čas.‘“ Maminko, tatínku, vaše děti jsou „darem“ od Boha. Važte si jich a těšte se z nich!