„… v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu…“ Skutky 20:24, B21
Když Titanik narazil do ledovce, jedna bohatá žena, která dostala místo v záchranném člunu, se prý zeptala se, zda by se mohla na chvíli vrátit do své kajuty. Dali jí tři minuty. Překročila peníze a cennosti rozházené po podlaze kajuty, popadla tři pomeranče a vrátila se do záchranného člunu. Okolnosti změnily její pořadí hodnot, tragédie jí pomohla ujasnit si priority.
Otázka nezní, zda budeš mít plný kalendář, ale kdo a co jej vyplní. Jestli jsi moudrý, poradíš se o svých životních prioritách s Bohem, a pak je budeš mít neustále před očima. Při jednom průzkumu se ptali lidí, kteří překročili devadesátku, co by udělali jinak, kdyby měli možnost prožít život znovu. Tři odpovědi se stále opakovaly:
1) Trávil bych víc času s rodinou a přáteli.
2) Vyzkoušel bych víc věcí a víc bych riskoval.
3) Věnoval bych se něčemu, co mne přežije.
Malicherné věci nám kradou příliš mnoho času a my nakonec žijeme podle špatných priorit. Pokud na každou žádost řekneš ano, nikdy se nedostaneš k tomu, k čemu tě povolal Bůh. Pavel na to přišel: „… v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše…“ (Skutky 20:24, B21). Život, v němž je možné cokoli, je život, v němž o nic nejde. Tvou největší výzvou je myslet na věci, které jsou skutečně důležité, a dělat je. „Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí“ (5. Mojžíšova 32:29).