„… nebojte se … neboť sám Hospodin … jde s tebou…“ 5. Mojžíšova 31:6
Jeden příběh vypráví o malém chlapci, který se bál tmy. Jednou večer ho matka poprosila, aby jí z verandy přinesl smeták, ale on tam nechtěl jít, protože se bál. Matka ho chtěla povzbudit: „Neříkám ti pokaždé, že se ve tmě nemáš čeho bát?“ On odpověděl: „Já vím, mami, ale prosím tě, nechtěj po mně, abych šel pro ten smeták.“ Matka se nenechala odradit: „Synku, copak nevíš, že Ježíš je vždycky s tebou? Nevíš, že nejsi nikdy sám? Nevíš, že se nemusíš bát?“ „Ano, vím, maminko,“ odpověděl. „Dobře, tak jdi a přines mi ten smeták.“ Chlapec otevřel dveře na verandu asi na dva centimetry, protáhl škvírou ruku a špitnul: „Ježíši, prosím tě, mohl bys mi podat ten smeták?“
Když se pokoušíš o něco, co jsi předtím nikdy nedělal, je normální, že se bojíš. Když máš udělat práci, pro niž nemáš kvalifikaci, je normální, že se bojíš. Když se snažíš o něco, v čem jsi předtím selhal, je normální, že se bojíš. Když ale uděláš to, čeho se bojíš, porosteš a poroste tvá důvěra v Boha.
Dnes ti Bůh říká: „Buďte rozhodní a udatní, nebojte se a nemějte z nich strach, neboť sám Hospodin, tvůj Bůh, jde s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě“ (5. Mojžíšova 31:6). Bůh bude s tebou, kamkoliv půjdeš. To by tě mělo povzbudit, aby ses nebál jít kamkoliv, kam tě posílá. Pravdou je, že když Bůh řekne, abys šel, tak tě neposílá samotného, ale bere tě s sebou.