„…čistá zbožnost před Bohem…znamená…“ Jakub 1:27
Ježíš řekl o každém laskavém skutku, který prokážeš někomu zraněnému nebo potřebnému: „…cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili“ (Matouš 25:40). Možná, že příště, až budeš příliš zaneprázdněný na to, abys projevil zájem, tě toto zastaví a přivede k zamyšlení. Na otázku
„Synu…všecko, co mám, je tvé.“ Lukáš 15:31
V podobenství o marnotratném synovi Ježíš mluví ke dvěma odlišným skupinám; k obyčejným lidem a k náboženským vůdcům, kteří si stěžují, že Ježíš „přijímá hříšníky“ (viz Lukáš 15:2). Všichni ten příběh známe. Marnotratný syn promarnil šanci a skončil v prasečím chlívku. Později, když se vrátil domů,
„…poslat k vám Epafrodita…kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval.“ Filipským 2:25
Když jsou lidé zranění, potřebují tvou podporu do té doby, než jsou schopni znovu se postavit na vlastní nohy. Lékařské výzkumy vyvinuly sloučeninu, která spojuje kosti a tento jev ilustruje. Ta sloučenina se podobá zubní pastě. Jakmile
„Tu mu přinášeli děti…“ Marek 10:13
Bible říká: „Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim“ (Marek 10:16). Je zajímavé, že Ježíš prakticky učil o rozvodu. Zaznamenává to Bible tímto způsobem, protože jsou rozbité domovy příčinou zlomených dětí? Děti jsou příliš často zasaženy křížovou palbou hněvu svých rodičů. Někdy je dokonce používáme
„…protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.“ Lukáš 15:24
Poté, co nám Ježíš vyprávěl příběh o ztracené ovci a ztracené stříbrné minci, končí tím, že nám vypráví příběh o ztraceném synovi. Na něm je zajímavé to, že věděl o tom, že byl ztracen a pamatoval si