„Neboj se jich…“ Jeremiáš 1:8
Další „podcharakterový“ typ přispívající k našemu strachu z lidí se nazývá „kritik“. Je to ta část tebe, která neustále soudí tvé vlastní chování, nepříznivě tě srovnává s druhými, poukazuje na tvé vady a připomíná ti tvá selhání. Nejoblíbenějšími výrazy sebemluvy jsou: „Jsi hloupý, nemůžeš to někdy
„Neboj se jich…“ Jeremiáš 1:8
Vyhýbáš se určitým aktivitám a společenským příležitostem kvůli pocitu nejistoty? Jestli to tak je, možná máš „společenskou fóbii“, strach z toho, že nebudeš rovnocenný, že budeš zahanben nebo negativně hodnocen. Někteří z nás mají dokonce zkušenost s panickými záchvaty, které nás znehybní až do dysfunkce. Ale
„Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ Římanům 8:35
Naše omezené mysli nemohou pochopit Boží lásku, protože přichází bez jakýchkoliv podmínek. On nás nemiluje pouze „když“, ale „navzdory čemukoliv“. Jako rodič možná neschvaluješ chování svého dítěte, ale vždycky ho miluješ a přijímáš. Pavel se ptá: „Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ (Římanům
„…nemohu odejít.“ Nehemiáš 6:3
Nehemiáš nás učí tři důležité pravdy o vypořádání se s kritikou:
1) Očekávej ji. Když diváci sledují závod, na co soustředí svou pozornost? Na závodníky vepředu! Kdosi řekl: „Kritika je něco, čemu se snadno můžete vyhnout; tím, že nic neřeknete, nic neuděláte a nikým
„…byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy…a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého“ Efezským 1:13
Ježíš řekl: „A já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve…“ (Jan 10:28). Jako rodiče tomuto rozumíme. Když naše děti upadnou, zvedneme je. Napomeneme je, ale neodmítneme je. Narodili