„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Když je tvoje stížnost oprávněná, nejdříve mluv s osobou, které se to týká. Když jsi naštvaný, tvým pokušením je říci to všem. Vypadá to správně, oprávněně a dokonce terapeuticky. Přátelé, kteří to s tebou myslí „dobře“, tě budou k tomu povzbuzovat, a dokonce ti pomohou to zveřejnit.
„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Říkáš: „Ale není možné, že moje stížnost byla oprávněná?“ Ano. Nespravedlnost, zneužití, zrada, krádež, pomlouvání, urážka, předsudek, fyzické ublížení tobě nebo tvé rodině a tak dále, to jsou oprávněné důvody. „A když s tímto něco neudělám, neselžu ve své zodpovědnosti?“ Znovu správně. Jsi povolán k tomu, abys
„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Týká se stěžování pouze slov? Ne, je to mnohem více:
1) Stěžování tě zbavuje tvé síly ve prospěch lidí a okolností, na které si stěžuješ, a působí, že se cítíš být jejich obětí. Zmenšuje to tvou schopnost přemýšlet o řešení, negativně to ovlivňuje tvou mysl a
„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Stěžování si je jedovaté. Infikuje to reptala i každého na doslech. Někdy si myslíme, že pomáháme tím, že si stěžujeme. Zastáváme názor, že „když nikdo nic neřekne, nikdy se nic nezmění“ – jako kdyby pozitivní změna mohla nastat po negativních slovech. Myslíme si, že jsme přispěli něčím
„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Dvě skupiny studentů psychologie byly požádány, aby se po určitý čas mezi sebou volně bavily. Jedna skupina věděla, že experimentem bude měřena míra stížností v běžné konverzaci; druhá to nevěděla. Posléze byly obě skupiny šokovány tím, jak často si stěžovaly. Skupina, která věděla o účelu experimentu, si