„… Hospodin … pozvedne korouhev (štít na obranu)…“ Izajáš 59:19, přel. z angl.
Všimni si, za co se Šalomoun modlil při zasvěcování chrámu: „Bude-li v zemi hlad … budou-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřátelé či jakákoli rána a jakákoli nemoc … Vyslyš z nebes … aby se tě báli, aby chodili
„… můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří…“ 2. Paralipomenon 7:14
Dokážeš si představit, že by při nedělních bohoslužbách byla Boží přítomnost tak skutečná, že by pastor nemohl začít kázat, chválicí skupina nemohla hrát a diakoni se nemohli věnovat své službě? Přesně to se stalo v Šalomounově chrámu. Podívejme se, co
„… tělo je jedno, ale má mnoho údů…“ 1 Korintským 12:12
Apoštol Pavel napsal: „… tělo je jedno, ale má mnoho údů, a … všecky údy těla jsou jedno tělo…“ (1. Korintským 12:12). Použijme trochu absurdní ilustraci. Představ si, že tvoje noha už nechce být součástí tvého těla. Když se ptáš proč, začne
„… Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.“ 1. Královská 8:11
Hned jak byla schrána smlouvy přinesena do chrámu a řádně umístěna na centrální místo, Bůh naplnil chrám slávou. „Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu … naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův
„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům…“ 1. Petrova 2:5
My nechodíme do církve; církev jsme my! I kdybychom se sešli k bohoslužbě třeba na parkovišti, pořád budeme církev! Vzpomeň si, jak to bylo se Šalomounovým chrámem. Naplánoval jej otec David, postavil jej syn Šalomoun a při zasvěcování jej