„Budeš doufat, protože je tu naděje, rozhlédneš se a ulehneš v bezpečí.“ Jób 11:18, ČSP
Historie lidstva je plná slavných lidí, kteří trpěli různými fóbiemi. Napoleon byl ochromený ailurofobií, což je iracionální strach z koček. Královna Alžběta byla terorizována anthofobií, abnormálním strachem z květin (obzvlášť se obávala růží). Milionáře Howarda Hughese jeho mysofobie,
„Od dětství znáš svatá Písma…“ 2. Timoteovi 3:15
Jeden příběh vypráví o ženě, která přišla ke svému pastorovi s otázkou: „Kdy bych měla začít s duchovní výchovou svého dítěte?“ Pastor se zeptal: „Kolik je mu let?“ „Pět.“ „Milá sestro,“ odpověděl pastor, „tak to už jste pět let propásla!“ Psychologové potvrzují, že kapacitu učit
„Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo…“ Izajáš 5:20
Věděl jsi, že sám Bůh se zlobil? Bible říká: „Hospodin se na Šalomouna rozhněval, protože se jeho srdce odvrátilo od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát ukázal“ (1. Královská 11:9, B21). Změna často začíná spravedlivým hněvem. Aristoteles kdysi napsal: „Rozzlobit se
„Hněváte-li se, nehřešte.“ Efezským 4:26
Existují dva způsoby nakládání s hněvem – správný a špatný. Mojžíš se svým hněvem zacházel špatně a stálo ho to zaslíbenou zemi. Ježíš nakládal se svým hněvem správně, když vyhnal z chrámu ty, kdo těžili z chudoby druhých. Verš: „Hněváte-li se, nehřešte“ (Efezským 4:26) znamená, že místo toho,
„… nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“ Žalm 1:2
Motýli mají sice daleko větší teritorium než včely, ale včely zase nasbírají více medu. Motýl si totiž létá nad květinami, zatímco včela sedne na každou z nich a zůstane na ní tak dlouho, dokud nevysaje nektar. Podobný rozdíl je mezi povrchním