„… zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli…“ Filipským 3:13-14
Čím těžší je přestupek, tím těžší je odpouštění – je ale nutné. Protože všechno, co neodpustíš a neopustíš, si dál poneseš v sobě. Bude to jako těžký řetěz kolem krku.Využil tě někdo,
„Milostí tedy jste spaseni skrze víru.“ Efezským 2:8
V podobenství o marnotratném synu figurují v jistém smyslu dva marnotratní synové; oba vyrůstali v náboženské kultuře, která vyzdvihovala ty, kdo dodržovali pravidla, a trestala ty, kdo je porušovali. Všimni si, čím toto podobenství začíná: „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby
„… nastav mu i druhou…“ Matouš 5:39
Ježíš řekl: „… kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…“ (Matouš 5:39). V Ježíšově době společnost stála na hanbě a cti. Levá ruka byla považována za nečistou a neměla být používána k jídlu – ani k bití. Facka do pravé tváře se tak
„Nechtějte sami odplácet…“ Římanům 12:19
Ježíš řekl: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou…“ (Matouš 5:38-39). Přestože nám prohlášení „oko za oko“ zní drsně, ve
„… neodplácel spíláním…“ 1. Petrova 2:23
Nikdo nezvládl umění vypořádat se s obtížnými lidmi lépe než Ježíš. Římané ho chtěli umlčet, Herodes ho chtěl zabít, Pilát si nad ním myl ruce, náboženští vůdci mu záviděli, jeho rodina si myslela, že se pomátl, v jeho rodném městě ho chtěli ukamenovat, Tomáš o něm