„Pastýři se pak navrátili, oslavujíce … Boha za všechno, co slyšeli a viděli…“Lukáš 2:20
Jeden z prvních kolonizátorů, který cestoval přes Velké planiny, se zastavil na okraji Velkého kaňonu. Když uviděl obrovskou, nedozírnou, skoro dva tisíce metrů hlubokou a mnohde přes dvacet tisíc metrů širokou propast, s úžasem zvolal: „Tady se muselo
„Toto budou jeho královské tituly…“ Izajáš 9:5, přel. z angl.
Jack Hayford napsal: „Kdo je toto betlémské dítě, které se stalo tělem, jež vyvolalo zpěvy andělů, tento vánoční Kristus? Odpověď přichází se zvučnou autoritou. Je to Vykupitel, v němž ‚máme vykoupení‘ (viz Koloským 1:14). Nás, kteří věříme v jeho jméno, ‚učinil způsobilými‘ (viz
„A Slovo se stalo tělem…“ Jan 1:14
Při svém navštívení řekl anděl Marii: „Neboj se, … vždyť jsi nalezla milost u Boha“ (Lukáš 1:30). Pokud ale jde o přímý přístup k Bohu, v mnoha náboženstvích vládne strach. Philip Yancey napsal: „Židé bezesporu spojovali uctívání se strachem. Očekávali, že člověk ‚požehnaný‘ přímým setkáním s
„Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.“ Lukáš 1:31
„Tichá noc“. Tuto vánoční píseň zpíváme od dětství, její slova však nepocházejí z Písma. Byla to báseň, kterou v roce 1816 napsal jeden rakouský kněz. Slova vyvolávají pokojnou představu šťastného páru, který se dívá na své novorozené dítě. Ve skutečnosti se
„Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám…“ Jeremjáš 29:11
Přečti si tato slova z Písma: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. … Budete mě hledat a naleznete mě… shromáždím